Vystudoval gymnázium v Třebíči a následně FF univerzity ve Vídni (PhDr. 1914), později, počátkem 20. let, absolvoval ještě (při službě v Paříži) tamní École libre des science politiques (diplom z mezinárodních vztahů 1923). Po začátku první světové války krátce sloužil v rakousko-uherské armádě, již koncem července 1914 byl však zajat Rusy. V srpnu 1917 se přihlásil do čs. vojska, v dubnu 1918 byl přeložen do Francie a tam se (jako kapitán v řadách 21. pluku) zúčastnil závěrečných bojů na západní frontě. Koncem října 1918 vstoupil do služeb pařížské ČsNR, respektive vzápětí budovaného čs. vyslanectví ve Francii a zde pak působil jako smluvní úředník a později (od r. 1922) jako konzul II. třídy u tamní legace, respektive u generálního konzulátu. Od ledna 1924 pracoval v MZV, nejprve v šifrovém oddělení a posléze v oddělení pro Společnost národů v rámci politické sekce. Od dubna 1927 byl legačním tajemníkem (od ledna 1928 legačním radou) čs. vyslanectví ve Stockholmu, od dubna 1931 působil jako vrchní odborový rada opět v pražském ústředí. Od 1. července 1934 do ledna 1939 vedl jako chargé dʼaffaires en  pied  vyslanectví ve Finsku (vyslanec sídlil i nadále ve Varšavě), brzy po německé okupaci byl z likvidovaného MZV přeřazen jako ministerský rada na ministerstvo školství a 30. 4. 1941 jako někdejší legionář předčasně penzionován. V květnu 1945 byl reaktivován a vzápětí byl ustaven (jako odborový přednosta) přednostou politické sekce MZV. V září 1947 byl jako „zplnomocněný ministr“ (tedy zástupce velvyslance) přeložen na ambasádu do Londýna, už v červenci 1948 však byl odvolán, na což reagoval rezignací na úřad. Jeho další osudy výrazně zkomplikovalo zatčení jeho syna Karla Dvořáčka juniora při pokusu o opuštění ČSR v srpnu t. r.; KD byl díky tomu nucen vrátit se do Prahy, kde byl posléze politicky perzekvován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 58