STRAŠNÁ ŘEVNIVOST - REFLEX
13.3.2008 | rubrika: Rozhovor | strana: 52 | autor: MAREK HUDEMA
Na vlastní oči viděl boje v Somálsku, stal se terčem několika atentátů, a přesto má Afriku rád. "Bylo to tam jako ve filmu Černý jestřáb sestřelen," potvrzuje jeden z nemnoha českých členů mírové mise OSN v Somálsku v 90. letech a nynější český velvyslanec v Austrálii - JURAJ CHMIEL (47). Přesto se do Afriky chce vypravit znovu. Tvrdí, že svět by měl v Africe zasahovat - třeba i se zbraní v ruce.
*
Dnes se mluví o Africe hlavně v souvislosti s nelegálními emigranty. Jsou skutečným nebezpečím, nebo jde o mediální bublinu?
Pravda je někde uprostřed. Nehrozí, že se najednou zvedne vlna a zaplaví celou Evropu. Je to plíživý proces, několik desítek až stovek migrantů se každý den dostává na evropskou půdu. Tomu lze čelit jedině investováním v Africe.
* Důvod pro emigraci je ekonomický?
V 99,9 procenta. V praxi, na českých velvyslanectvích v Africe, jsem se nesetkal s nutností politické emigrace. Ale neříkám, že něco takového neexistuje. Ekonomickým uprchlíkům se nedivím, kdybych byl na jejich místě, také bych se snažil za každou cenu dostat do Evropy. Těch, jejichž těla vyplaví moře při neúspěšném pokusu doplout do Evropy nebo se vůbec nenajdou, je skoro stejně jako těch, kteří se sem dostanou.
* Proč je většina afrických zemí na nízké ekonomické úrovni?
Zatímco v Evropě museli lidé bojovat proti zimě a neúrodě, v Africe ne. Větší část tropické Afriky nebyla díky přírodním podmínkám nucena extenzívně hospodařit. Co lidé potřebovali k přežití, prostě našli. Další věcí je kolonialismus, který sehrál negativní roli. Přerušil přirozený vývoj, sociální, politický i náboženský. Málokdo třeba ví, že na pobřeží západní Afriky bylo v šestnáctém století několik vyspělých království, jež měla diplomatické styky i s Evropou včetně vyslance u papeže. Pak africké země dostaly v šedesátých letech 20. století nezávislost a to vyvolalo další chaos. Najednou po nich byly vyžadovány demokratické principy a nedostávalo se elit.
* Proč v Africe nefungovala demokracie?
My jsme se v Evropě demokracii učili čtyři sta let. Oni se to měli naučit za pár let či desetiletí. Jde o něco, co nemají zažité. Osobně jsem to viděl v jižním Somálsku. Byl jsem tam v rámci operace OSN UNOSOM II a dostali jsme pokyn okamžitě poté, co jsme sjednali příměří, uskutečnit demokratické volby. Skončilo to absolutním chaosem. Volby, to je politický boj - zatímco my už jsme zvyklí na boj v rukavičkách, tam se zvrhl ve skutečný boj. Byli mrtví, ranění, vypukla válka. Lidé pochopili, že si někoho mají vybrat, ale přistoupili k tomu tradičně, se zbraní v rukou. Okamžitě jsme přerušili volební proces. Uchýlili jsme se k tomu, co ti lidé znali několik desetiletí předtím, a to jsou rady starších. Založené ne na politickém vítězství, ale na vítězství zkušenosti.
* Zvolili si tradiční náčelníky?
Volili podle tradičního klíče, ne podle politických stran. Jmenuje se to rada starších, ale byli tam i mladí lidé, kteří se nějakým způsobem vyznamenali a projevili znalosti a zkušenosti. Přistoupili k tomu s citem a volili ty nejlepší. V přechodném období se dá tenhle princip použít i na větší celky.
* Nešlo by ale prostě zavést ústavu a dobré zákony? Opsat je z fungujících demokratických zemí?
Používám příklad ze západoafrického Nigeru z poloviny 90. let, kde přijali francouzskou ústavu. Se všemi klady a zápory. Chovali se striktně podle ústavy, takže dotáhli zemi až k ekonomickému kolapsu. Prezident vetoval rozhodnutí vlády, rozhodnutí prezidenta vetoval parlament, ale stále se drželi ústavy. Když přišel diktátor, všichni ho ofi ciálně odsoudili. I přesto, že tušili, že je to jediné řešení, jak zachránit Niger. Nakonec se sice zvrhl v krvavého vládce, ale to je jiná kapitola.
* Podobně dopadlo zavádění západních standardů v Somálsku, kde jste působil v devadesátých letech v operaci, která se pod vedením Američanů pokusila nastolit pořádek.
Operace Spojených národů byla bohužel neúspěšná. Způsobily to dva faktory. Jednak chyby, jež tam udělala OSN, jednak neústupnost místních klanů. Ale neúspěšný byl zásah jen politicky, z humanitárního hlediska operace uspěla, protože zastavila hladomor; předtím tam umíraly tisíce lidí denně. Země je ovšem dodnes rozparcelovaná na klany a válčí se tam. Somálsko přitom kopíruje to, co se dělo v této zemi už po staletí. Klany spolu stále válčily o vodu, o ženy, o dobytek. Jenomže teď mají místo primitivních zbraní samopaly a raketomety.
* Bylo to tehdy skutečně stejné, jako to ukázal americký film Černý jestřáb sestřelen?
Vypadalo to doopravdy tak i s těmi chybami, jež jsou vidět při americkém vojenském zásahu ve filmu. Já jsem působil při několika vojenských kontingentech a můžu říct, že z logistického hlediska byla americká armáda nejlepší. Ale v ostatních věcech se nemohla rovnat třeba Belgičanům, kteří mají zkušenosti z Afriky a bohatou koloniální minulost. Nebo francouzské cizinecké legii. Američané neznali mentalitu lidí, nevěděli, co očekávat. Belgičané a Francouzi uměli zavést pořádek, zatímco Američané to trochu podcenili.
* Jak konkrétně?
Třeba spoluprací s místními válečnými barony, "warlordy". V březnu 1993 jsem přijel do města Kismayo, kde jsem pak působil jako politický poradce OSN. Civilisté tam byli chráněni místními ozbrojenci. My, tedy Organizace spojených národů, jsme vlastně platili "warlordy". Dodávali jsme jim peníze, za něž si nakupovali další a další zbraně. Na to jsme spolu s belgickými parašutisty z jednotek OSN reagovali tak, že jsme odzbrojili všechny somálské strážce a vyhlásili politiku "beze zbraní". To Američané ani další jednotky neudělali. Belgičtí vojáci pak převzali ochranu všech operací OSN a nevládních organizací včetně Červeného kříže. I ten totiž zjistil, že bez vojenské ochrany nemůže fungovat.
* Bránili se Somálci odzbrojování?
Belgické jednotky opakovaně rázně zasáhly proti jednotlivým stranám. Dařilo se nám udržovat křehké příměří, a obě strany dokonce podepsaly mírovou dohodu. Bohužel to ale vydrželo jen do doby, než Organizace spojených národů změnila mandát operace z peace-enforcement na peace-keeping - tedy jednotky OSN už nemohly aktivně vynucovat mír, ale měly ho jen udržovat. To byla chyba. Pamatuji se, že se vojáci OSN museli dívat, jak proti sobě somálští ozbrojenci bojují, a zasáhnout mohli teprve tehdy, když proti nim někdo omylem zaútočil. A L E I M H C E J A R U J V
* Číhalo nebezpečí i na pracovníky OSN?
Každá somálská strana obviňovala pracovníky OSN, že nadržují té druhé. Snažila se je zastrašit nebo zlikvidovat a dostat tam podle nich lepšího člověka. Dva spolupracovníci z OSN působící v Kismayu byli zastřeleni, dva další kolegové byli těžce zraněni. Další kolega byl zabit, další zraněn a pak zabit. Já jsem měl štěstí, přežil jsem tři pokusy o atentát bez zranění.
* Jak probíhal takový atentát?
Poprvé to byl ruční granát, který mi hodili do auta. To jsem jezdil s belgickými parašutisty jako ochranou a granát jednomu skončil na klíně. Výhoda byla, že Somálci měli starou munici, která často nefungovala ... Pak na mě jeden vytáhl pistoli a zmáčkl spoušť, ale pistole mu bouchla v ruce. Mne dokonce nezasáhl ani žádný úlomek. A třetí případ byl klasický přepad místními ozbrojenci, ze kterého mě vystřílela belgická jednotka. Měl jsem prostě štěstí. V Somálsku trvalo nasazení dvacet čtyři hodiny denně. Stále tam člověk byl v ohrožení života a viděl strašné množství mrtvol zohavených v boji nebo nemocemi a hladem. Řada lidí to psychicky nevydržela a odešla. Říkám tomu škola života.
* Nechtěl jste také odejít?
Říkal jsem si, že jsem tam pro dobro věci, a hlavně jsem viděl za sebou výsledky. Aspoň v té zóně, kde jsem působil. Odpovídal jsem za rekonstrukci území velkého jako Česká republika, ale v totálně dezolátním stavu. A měl jsem výbornou vojenskou podporu. I když jsem několikrát uvažoval o změně, nakonec vždycky zvítězila hrdost a povinnost. Navíc atentáty přišly poměrně rychle za sebou. Pak jsem měl dlouhou dobu klid.
* Jakou podobu měla vaše práce politického poradce?
Mou odpovědností byla politická jednání a řízení rekonstrukce. Stavěli jsme zdravotnická zařízení, školy, rekonstruovali mosty. To vše ve velice úzké spolupráci s vojáky. Když jsem jezdil na mírová jednání, bral jsem s sebou vždy vojenské lékaře. To pomáhalo. Zatímco jsme jednali, oni léčili nemocné. Dělali jsme politiku cukru a biče, v tom jsou Belgičané opravdu mistry. Vědí, jak jednat s Afričany, dokázali za minimálních ztrát bojovat s guerillou a zjednat pořádek. Od začátku do konce to bylo velmi adrenalinové a náročné, ale povedla se nám řada projektů. Také jsem asistoval při operacích a odrodil jsem i několik somálských dětí. Až tam jsem zjistil, že africké děti se rodí světlé. Později ztmavnou. Bylo to zajímavé období.
* Změnila se situace poté, co se Američané rozhodli místo dosavadního vyjednávání zajmout jednoho z nejmocnějších warlordů, generála Aidida?
Američané nám o tom dopředu neřekli. U nás se ale až tak moc nezměnilo, většina lidí už byla odzbrojena. Situaci se nám dařilo kontrolovat, problémy nastaly, až když se po vypuknutí nových bojů na většině území Somálska koncem roku 1993 stáhly vysoce logisticky sofi stikované evropské jednotky a USA. Situace se stala nekontrolovatelnou, Somálci obnovili útoky na vojáky OSN a převálcovali i zimbabwskou jednotku, která nás chránila na mém druhém působišti ve Welet Beynu na severu země.
* Jak jste se z toho dostal?
Na dva dni jsme se zabarikádovali v našem civilním sídle. Snažili jsme se se Somálci jednat. Oni mezitím vyplenili náš původní tábor, ale nás z neznámých důvodů nechali na pokoji. Pak nás zachránilo novozélandské letectvo. Přiletěly dva dopravní C-130 Hercules. Jeden odlákal pozornost, spustil palbu do neobydlené oblasti. Somálci nevěděli, co se děje, tak se tam rozjeli s technicals - to jsou upravené osobní automobily, jež mají nahoře připevněný kulomet či raketomet. Tím se tak pro nás otevřel koridor, osm kilometrů na letiště. Na letišti jsme vyskákali z auta a naskákali do druhého neustále rolujícího letadla.
* Je z operace v Somálsku nějaké poučení?
Citlivěji přistupovat k místní situaci, a hlavně okamžitě odzbrojit bojující strany. Udržování míru, peace-keeping, je o ničem. To se dá dělat v oblastech, kde je mír a kde rekonstruujete, a ne v občanské válce, kde to musíte pacifi kovat. Jsem pro humanitární intervence.
* Jaká je v Somálsku situace dnes?
Existují tam tři samostatné části - Somaliland, Puntland a zbytek Somálska obsazený z větší části Etiopií. Somaliland je nejfunkčnější částí bývalého Somálska, ale nikdo kromě Etiopie ho ofi ciálně neuznal. Neofi ciálně ho však uznává řada zemí, i Evropská komise tam má poloofi ciální zastoupení. V Puntlandu je situace o něco lepší než v Somálsku a o něco horší než v Somalilandu. Samotné Somálsko je stále rozdrobeno na desítky bojujících klanů a rodin - bojují o moc, majetek, o peníze. Země není pod kontrolou nikoho a stala se útočištěm islámských fundamentalistů, proti kterým vojensky zasáhla Etiopie podporovaná Spojenými státy.
* Kromě islamistů je problémem Afriky i otroctví. Setkal jste se s ním osobně?
Ano, s takovým druhem skrytého otroctví. Kdy rodina, která se dostane do dluhů, slouží až do roztrhání duše svému bohatšímu pánu. Pokud se člověk nevykoupí, tak ve službě zůstanou i potomci dlužníka. Viděl jsem to třeba v Nigérii. Ofi ciálně to není otroctví, ale jsou to otrocké podmínky. Známý je i prodej dětí na plantáže na Pobřeží slonoviny, který jsem viděl v Rovníkové Guineji. Otázka je, co je pro dítě lepší. Má v Rovníkové Guineji umřít hlady? Když je prodáno, dostane aspoň najíst, protože má pro svého majitele nějakou cenu. Obojí je ale špatné a smutné.
* Lze to řešit?
Pochopitelně není řešením jen zákaz. Chce to nabídnout jinou alternativu k obživě. Navíc otrokářství je v Africe odnepaměti. Když přišli Evropané do Afriky, už tam bylo. Žila z něj celá království a bránila se, když ho Evropané chtěli v devatenáctém století zrušit.
* Jaká je budoucnost Afriky? Kudy dál?
Nechci skončit u klišé, že kontinent má obrovský potenciál. Ale je to tak a když se ho nenaučí sama využívat, bude situace horší a horší. Hlavní africký problém je touha po moci ve všech vrstvách, strašná řevnivost a neochota ke kompromisu. A to nemluvím o problémech etnických a náboženských. Afrika je nesmírně krásná, ale nesmírně obtížná k přežití. Když pánbůh tvořil svět, dal Africe skoro všechno. Bohužel jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu.
***
KRACH OSN V SOMÁLSKU V devadesátých letech bylo Somálsko synonymem války a hladu. OSN se rozhodla zasáhnout, jednotky vedené Američany měly "všemi nutnými prostředky" zajistit ochranu obnovy země. Poté, co se Američané pokusili zajmout jednoho ze somálských válečných baronů, Mohameda Farraha Aidida, který byl odpovědný za zabití 24 pákistánských modrých přileb, operace zkrachovala. Americké rangery nakonec musela z obklíčení aididovců vysvobodit pákistánská jednotka OSN. Aidid uprchl. Somálci sestřelili dva americké vrtulníky a piloty stažené z kůže vláčeli ulicemi. Americký prezident Clinton pak pod tlakem veřejného mínění vojáky stáhl. Nakonec OSN odešla úplně. Aidid se stal prezidentem Somálska.
JURAJ CHMIEL (47) - afrikanista, orientalista a diplomat. Narodil se v Budapešti, vystudoval katedru věd o zemích Asie a Afriky na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako diplomat v řadě zemí Afriky, v letech 1993-1994 působil v operaci UNOSOM v Somálsku. Nyní žije v Austrálii, kde je českým velvyslancem v Canbeře. Publikoval řadu odborných prací, před nedávnem vyšla jeho kniha afrických zážitků Hrob bílého muže.
Foto autor| FOTO JAN ŠIBÍK
Foto popis| "Zásah proti islamistům v Somálsku byl podle mých zkušeností správný," říká afrikanista Chmiel
Foto popis| Belgičané a Francouzi si umějí zjednat v Africe pořádek i se zbraní v ruce
Foto popis| V Somálsku devadesátých let i nyní umírají tisíce lidí
Foto autor| C H M I E L A ( 2 × ) A R C H Í V J U R AJ E FOT O
Foto autor| H Í FOTO ARC