V mongolské tradici je učitel jedním z nejdůležitějších blízkých a vážených lidí pro celý život. Pro mne osobně – podobně jako pro mnohé české mongolisty mé generace – byl Profesor Jaroslav Vacek doslova tím, kdo mi otevřel oči, kdo mne přivedl do Mongolska a kdo tak vlastně zformoval celou mou následující životní dráhu. 

Věnoval se mongolistice teprve v pozdějších letech své vědecké a pedagogické dráhy (původním zaměřením byl indolog, specialista na drávidské jazyky a buddholog). A přesto do ní pronikl hluboce, s vysokým nasazením a erudicí špičkového vědce mezinárodní úrovně. Vytvořil, zejména se svými mongolskými partnery-lingvisty, Profesorem Čoj. Luvsanžavem a docentem Ž. Luvsandoržem, celou sérii vynikajících učebních materiálů (pro klasickou mongolštinu, spisovný i pro hovorový jazyk), z nichž se dodnes velmi efektivně učí mongolsky mnoho cizinců po celém světě, založil také odborný vědecký časopis Mongolica Pragensia.

Pro mne osobně byl pan profesor také zářným příkladem poctivého, precizního vědce, s obrovskými znalostmi mnoha jazyků, které neustále navzájem též propojoval, srovnával a zkoumal. Nikdy se nepřestával dál učit, nikdy neponechal vědecké hledisko nepodloženo, poznatek neověřen. Díky své široké erudici si ale dokázal také pohrávat s jazykovými podobnostmi, etymologickými vztahy, jeho profesní obor byl také jeho koníčkem, zdrojem radosti.

I když mu bylo založení oddělení mongolistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy původně přiděleno jako čistě pracovní úkol, zamiloval si profesor Vacek Mongolsko naprosto upřímně. Možná i proto, že – jak sám říkával - „byl vlastně také vesnický synek“ a měl proto k přírodě a k životu pastevců blízko. Své nadšení přenesl i na nás, své studenty. Jeho zásluhou patří dnes mongolistika na FFUK Praha k jedněm z nejvýraznějších ve světě a absolvovaly ji od konce 70. let 20. století již desítky českých, slovenských, ale i zahraničních studentů.

Smutné okolnosti – nebo jak pan profesor rád vtipkoval „okoličnatosti“ – odvedly pana profesora z tohoto světa uprostřed činorodé práce. Pro nás, kdo jsme měli tu čest být osobně jeho žáky, zůstane navždycky zářným příkladem, vlídným ale také náročným bagšem, jehož názor pro nás v naší vlastní práci byl a vždy bude důležitým vodítkem i metou.

„Batsuch“ bagš mi ukázal cestu… Děkuji.

 

Ulánbátar 25. ledna 2017                                                                 

                                                                                                                Ivana Grollová

                                                                                                velvyslankyně ČR v Mongolsku

Parte cz (PDF, 186 KB) Parte eng (PDF, 151 KB)kondolence (PDF, 627 KB)