Keltské kořeny

Irská kultura si udržela mnohé ze svých starobylých keltských kořenů, přestože ji zároveň ovlivňovaly i jiné tradice a směry. V prvních desetiletích 20. století stáli irští spisovatelé a malíři v čele evropského modernismu. V 90. letech se zase irští režiséři a herci zapsali do dějin světové kinematografie. Irská vláda rozvoj filmového průmyslu podporuje, což do Irska přivádí cizí filmaře, ale také povzbuzuje domácí produkci.

Umělecká rada (Chomhairle Ealatíon) podporuje umění v Irsku především prostřednictvím stipendií, která uděluje umělcům i společnostem.

Literatura v irštině

Literatura psaná ve staré irštině pochází již ze 6. století. Hrdinské ságy popisují činy mýtických válečníků Cú Chulainna a Fionna. Z tohoto období se dochovala i lyrická a tradiční poezie. V raně moderním období (1250 - 1650) cvičily světské školy básníky (filidh) ve skládání krásných veršů. V 17. století však galské zřízení zaniklo, irští básníci ztratili své ochránce a jejich bardská literatura byla vytlačena. Nahradila ji rozsáhlá populární romantická literatura, v ní se však irští spisovatelé spíše než na líčení činů starých válečníků soustředili na popisování galské civilizace.

Moderní spisovatelé jako Patrick Pearse (1879 - 1916( i Pádraic Ó Conaire (1883 - 1928) otevřeli irskou literaturu evropským vlivům. K významným spisovatelům a básníkům moderní doby patří Liam Ó Flaitheartaigh (1897 - 1984), Máirtín Ó Cadhain (1906 - 1970), Seosamh Mac Ghrianna (1901 - 1990), Máirtín Ó Díreáin (1910 - 1988), Seán Ó Ríordáin (1916 - 1977), Máire Mhac an tSaoi (nar. 1922) a Sean Ó Tuama (nar. 1926).

Ačkoliv spisovatelů, kteří psali dramata, není mnoho, k irsky píšícím dramatikům patří např. Douglas Hyde (1860 - 1949), který se později stal prvním prezidentem Irska, a Brendan Behan (1923 - 1964), který psal nejen irsky, ale i anglicky, podobně jako Pearse a Ó Flaitheartaigh.

K nejvýznamnějším současným tvůrcům se řadí Micheál Ó Siadhail (ner. 1947), Liam Ó Muirthile (nar. 1950), Nuala Ní Dhomhnaill (nar. 1952), Áine Ní Ghlinn (nar. 1955) a Cathal Ó Searcaigh (nar. 1956). Ročně vychází v irském jazyce přes sto nových titulů a velmi oblíbené jsou knížky pro děti.

Literatura v angličtině

Anglický jazyk dorazil do Irska během středověku, ve svébytnou literaturu se však vyvinul až v 18. století. Mezi první anglo-irské spisovatele, kteří dosáhli úspěchu, patřili satirici JonathanSwift (1667 - 1745), autor Gulliverových cest (1726), politický myslitel Edmund Burke (1729 - 1997) a dramatici Oliver Goldsmith (1728 - 1774) a Richard Brinsley Sheridan (1751 - 1816).

Na tuto tradici navázal Oskar Wilde (1854 - 1900) a George Bernard Shaw (1856 - 1950), kteří napsali významné hry v anglickém jazyce. Bernard Shaw získal v roce 1925 Nobelovu cenu.

Irští spisovatelé byli ovlivněny vzrůstajícím zájmem o dávnou keltskou kulturu Irska. Především dílo Williama Butlera Yeatse (1865 - 1939) stálo u zrodu moderní renesance irské literatury. W. Yeatsovi byla v roce 1923 udělena Nobelova cena. Yeats společně se svými přáteli Lady Gregory (1852 - 1932) a Edwardem Martynem (1859 - 1924) založil v Dublinu Národní divadlo a začal tvořit charakteristicky irskou anglicky psanou literaturu. Divadelní hra Playboy západního světa (The Playboy of Western World - 1907) dramatika Johna Millingtona Synge (1871 - 1909) dala irskému dramatu nový způsob vyjadřování.

James Joyce (1882 - 1941) opustil Irsko v prvních letech 20. století a většinu svého života strávil v Evropě, kde se stal průkopníkem v objevování nového prozaického stylu. Jeho encyklopedický román Odysseus (1922) popisuje život v ulicích Joyceova rodného města analogicky s Homérovou Odysseou.

Další dublinský exulant žijící v Paříži, Samuel Beckett (1906 - 1966), psal minimalistickým způsobem, často ve francouzštině. Jeho hra Čekání na Godota (1953) se stala klasikou 20. století. Beckettovi byla v roce 1969 udělena Nobelova cena.

Ke generaci básníků přicházející po Yeatsovi patřili velice odlišné talenty jako Patrick Kavanagh (1904 - 1967) nebo Louis MacNeice (1907 - 1963). Kavanaghův příklad inspiroval Seamuse Heaneyho (nar. 1939), jehi vize spasitelné moci poezie byla v roce 1994 oceněna Nobelovou cenou.

Básnířky, mezi něž patří Eavan Boland (nar, 1945), Eiléan Ní Chuilleanáin (nar. 1942), Medbh McGuckian (nar. 1950) a Paula Meehan (nar. 1955), se staly výzvou irské literatury, již tradičně dominované básníky a spisovateli.

Z prozaiček to byly například spisovatelky Somervill a Ross (1858 - 1949; 1862 - 1915), Elizabeth Bowen (1899 - 1973) a molly Keane (1904 - 1996), které se narodily do zanikajícího světa anglo-irské aristokracie a popsali jej.Jennifer Johnston (nar. 1930) a John Banville (nar. 1945) tento svět zase použili jako prostředí svých románů.

Relativně temné ladění, s kterým se setkáme v knihách zmiňovaných spisovatelů a spisovatelek, nenajdeme v romancích Maeve Binchy (nar. 1940), které se setkávají se širokým čtenářským ohlasem a zhájily v irské literatuře nový trend. Do dalšího směru lze zařadit úsečné dialogy dublinského rodáka Roddyho Doyla (nar. 1958), za něž si jejich autor vysloužil Bookerovu cenu a které baví čtenáře po celém světě.V Americe žijící Ir, Frank McCourt, získal Pulitzerovu cenu za knihu svých vzpomínek na dospívání v Irsku, Angela´s Ashes (Angelin popel).

Umění

S nejstarším irským uměním se setkáváme ve formě rytin v megalitických monumentech pocházejících z doby 2 500 - 2 000 let před n.l. V počátcích historického období převažovalo keltské umění a jeho vrchol představují iluminované rukopisy Book of Durrow a Book of Kells. Díla pocházející z období po 9. století si sice nadále uchovávají základní keltské rysy, ovšem můžeme zde již pozorovat evropský vliv.

Mezi tyto vlivy patří charakteristické rysy vikingského, románského a gotického stylu. Výhradně irským výtvorem byly vysoké kříže z velkých kamenů, jejichž nejznámější exempláře pocházejí z 9. a 10. století.

Od poloviny 17. století v Irsku vzkvétala dekorativní umění ovlivněná dobovými evropskými trendy, k jejichž rozmachu došlo v souvislosti s masivní výstavbou budov, která v té době probíhala.

Počátkem 19. století si dominantní vliv v malířství získal neoklasicismus, romantismus a naturalismus, které byly později vystřídány impresionismem.Hlavními postavami této doby jsou Nathaniel Hone (1831 - 1917), Walter Osborne (1859 - 1903), John Lavery (1856 - 1941), William Leech (1881 - 1968), John Butler Yeats (1839 - 1922) a William Orpen (1878 - 1931). Tradici 20. století však dominuje individualismus Jacka B. Yeatse (1871 - 1957), bratra básníka Williama Butlera Yeatse.

Evie Hone (1894 - 1955) a Mainie Jellet (1897 - 1944) patřili mezi první průkopníky modernismu. Fórum pro tento nový směr poskytla Irská výstava současného umění (Irish Exhibition of Living Art) založení v roce 1943, z níž vzešla generace irských umělců, jejichž dílo odráželo mezinárodní trendy. Mezi tyto umělce patří Louis Le Brocquy, Patrick Scott, Michael Farrell a Robert Ballagh.

Monumentální sochařství 19, století nejlépe reprezentují díla Johna Hogana (1800 - 1858) a Johna Henryho Foleyho (1819 - 1874), jejichž tradice přetrvala až do 20. století, v němž na ni navázalo Oisín Kelly (1915 - 1981), Séamus Murphy (1907 - 1974) a Hilary Heron (1923 - 1977).

Mezi současné sochaře patří Brian King, John Behan, Michael Bulfin, Michael Warren a Eilis O´Connell. Mezi nejvýznamnější umělce z oblasti performace a instalačního umění se řadí James Coleman a Nigel Rolfe.

Architektura

Nejstaršími stavbami, které se v irské krajině uchovaly, jsou kruhové pevnosti, z nichž většina postdatuje příchod křesťanství v 5. století. Hybernicko-románská architektura etablovaná ve 12. století byla později nahrazena irskou gotikou, která dosáhla svého vrcholu v 15. století.

Po Cromwellových válkách nastoupil klasicismus. Města Dublin, Cork, Limerick, Kilkenny a Armagh nesou stopy georgiánského slohu z 18. století.

V 19. století ovlivnila sloh mnoha nově budovaných kostelů a veřejných budov novogotika.

Dvacáté století se stalo svědkem rychlého rozmachu největších irských měst. Dnešní irští architekti se snaží vyhovět potřebě nových komerčních a bytových prostor a zároveň přitom udržet dobré životní prostředí. Devadesátá léta s sebou přinesla nový důraz na urbanismus a kontext, jak tomu bylo třeba v případě rekonstrukce Temple Bar v Dublinu.

Hudba

Hudba byla vždy důležitým prvkem irského kulturního života. Jedním z nejstarších irských skladatelů, jehož dílo se dochovalo, je Turlough O´Carolan (1670 - 1738), slepý harfista a jeden z posledních představitelů starodávné bardské tradice. Dublin v 18. století přitahoval mnoho skladatelů a v roce 1742 se zde konala premiéra Handelova Mesiáše. John Field (1782 - 1837), autor nokturna, ovlivnil evropské skladatele jako je Chopin a Glinka. Mezi autory, kteří ovlivnili současnou vážnou hudbu patří A. J. Potter (1918 - 1980) nebo Gerard Victory (1921 - 1995).

V tomto století inspirovala tradiční irská hudba takové moderní autory jako je například Seán Ó Riada (1931 - 1971), A. J. Potter, brian Boydell, Seoirse Bodley, Shaun Davey a Michael Ó Súilleabháin. Tradiční irská hudba prožívá v posledních několika letech výraznou obrodu a prostřednictvím skupin jako jsou The Dubliners, Clannad, The Chieftains, De Dannan nebo Altan si získala výraznou popularitu. Těmto skupinám se daří prezentovat tradiční hudbu v moderním kontextu, aniž by přitom musely slevit z její nadčasové podstaty a celistvosti. Dalším důkazem vitality a přizpůsobivosti irské kulturní tradice je fenomén "Riverdance", který v sobě spojuje to nejlepší z irských písní, tanců a hudby.

V oblasti populární hudby se mezinárodnímu uznání těší umělci jako je Van Morrisson, U2, Sineád O´Connor, Enya, Boytone, The Cranberries, ASH nebo The Corrs.

Film

Kinematografie existuje v Irsku již více než sto let a Irsko a Irové si získali zájem mnoha filmových režisérů. Alfred Hitchcock natočil v roce 1930 s Abbey Theatre Players Juno and the Paycock. John Ford natočil v roce 1930 The Informer a v roce 1952 The Quiet Man. John Huston natočil v irsku celou řadu Filmů včetně filmu The Dead (na základě povídky Jamese Joyce). David lean natočil v roce 1970 film Ryan´s Daughter.

Irská filmová rada Bord Scannán na hÉireann (založena v roce 1981 a obnovená v roce 1993) podporuje irskou nezávislou filmovou produkci. Filmy z domácí produkce uvedl na mezinárodní plátna Bob Quinn (Poitín 1978, Bishop´s Story 1994), Joe Comerford (Traveller 1982, Reefer and the Model 1988, High Boot Benny 1994), Thaddeus O´Sullivan (Decembre Bride 1990 a Nothing Personal 1993).

Filmy natáčené v Irsku se liší co do velikosti rozpočtu i tématu a vedle mezinárodních trháků jako Saving Private Ryan mezi nimi nalezneme i filmy s místní tématikou jako např. Guiltrip vyrobené při relativně nízkém rozpočtu. Filmová studia v Ardmore v hrabství Wicklow jsou základnou pro domácí i zahraniční filmové štáby.

Sport

Nejpopulárnějšími sporty v Irsku jsou tradiční hry, galský fotbal, hurling a camogie, téměř výhradně hrané v Irsku. Zápasy v hurlingu a ve fotbalu konající se v rámci všeirského šampionátu přitahují po celé léto velké množství diváků, přičemž vrchol irské sportovní sezóny nastává v září v Dublinu, kdy se hrají finálová utkání.

Irsko se kvalifikovalo do finále světového poháru ve fotbalu v letech 1990, 1994 a 2002. Tým hráčů do 20 let skončil na světovém šampionátu v roce 1997 třetí a týmy starších a mladších dorodtenců (hráči do 16 a do 18 let) získaly v roce 1998 titul evropského mistra. V několika uplynulých letech dosáhli irští sportovci řady mezinárodních úspěchů. V roce 1996 získala plavkyně Michelle Smith tři zlaté a jednu bronzovou medaili na olympiádě v Atlantě. Atletka Sonia O´Sullivan se stala v roce 1998 vítězkou světového šampionátu v přespolním běhu a Caitriona MacKiernan se stala jednou z nejlepších světových maratónských běžkyň.

Každý srpen se v Dublinu koná přehlídka koní. Mezi nejlepší dostihové žokeje patří například Charlie Swan, Tony McCoy, Adrian Maguire nebo Michael Kinnane. Největší závod na hladké dráze, který najdeme v dostihovém kalendáři, Irské derby, probíhá v červenci na závodišti Curragh. Pokud jde o překážkové dostihy , na závodišti ve Fairyhouse probíhá každoročně Velká irská národní (Irish Grand National).

Pramen: Irsko ve zkratce, Ministerstvo zahraničních věcí Irska